DĚLNÍCI

Jste jako hejno bludných, tažných čápů...

Leč Bohu předc jste byli mnohem dražší

než králové, v svém prostém otčenáši,

jenž s potem tekl jako bouře slapu...

Vám sluší rázné zakletí, je chápu

při pohledu na těžkou ruku vaší

když stíráte z ní krev, dál zříce plaší

do spletitých kol rozvětvených drápů...

To zakletí by zvážil s trpkou lící

mnich nebo papež, řkoucí: anathema!

Však Bůh je neslyší... Vždyť času nemá

na neplodné ty vzkřiky žalující:

vy věky stavíte, hrbíce záda –

a on z nich ohromnou svou báseň skládá.