DĚLNÍCI JDOU NA VLAK

Podobno jsouc slavné slunečnici

slunce z lesa kývlo na silnici,

pozdvihujíc vážně zlatý disk.

Špalír třešní ještě více zbělel,

člověk dnů svých promarněných želel,

v jitřním chladu do zad hřálo nás.

Dělníci jdou na vlak, ranní ptáci,

kteří den svůj rychle zase ztrácí

v továrnách, jež vykořisťují.

Modré konvičky se smutně blyští,

že je těžko zmizet v propadlišti,

když se venku nítí sladký den.

Ale v město vlaky vychrleni

neseme vám, městem zotročení,

z luk a lesů jasné poselství

o světě, jenž marnotratně dává

věci slavnější než města sláva,

zdraví, milost, pokoj, tisíc vnad.

Zato v městské ulici a dílně

revoluci vstřebáváme pilně,

pro venkovskou půdu semena.

Krásný je náš úděl, velkou touha

život, který pokračuje zdlouha,

v práci mezi květy proměnit.