DÉMANT.

Když satan spoután byl, tu v nocích zářivých

slétali andělé na zlatých perutích

ku svůdné vonné zemi.

Tam ženy plné vnad palmovém ve stíně

s úsměvem na retu a s květem ve klíně

dřímaly za růžemi.

A slza andělů za svitu měsíce

se nesla v růží stín a ženám na líce;

vždyť bohem žena byla.

Jí cherub písně pěl, mu nebem byl jen háj;

a s hříšnou se zemí se hříšný pojil ráj

a noc jen lože kryla.

Však vodám růst dal Bůh, by hřích byl vyhlazen;

hynula v noci vln půvabná těla žen,

nad vodou mraky spěly.

Svět hříchu pohřben byl a květy rozváty,

jen slzy cherubů, tak žhavy, bohaty,

na démant zkameněly.