Demaskovaní.

SUGGESCE štěstí dala nám růměnné světlé masky,

zakryla z bolestných smutků na čele zbylé vrásky!

Ale v nitru srázy nám trčí holé, tesklivé,

tíha žlutavých mračen hází tam stíny své.

Bláhový optimist řekne: LÁSKA jim ovívá luhy,

zatím zoufalství SPLEENU nás tlačí v nedozírné své kruhy.

Děsivé chvíle hrůzy nám horečně splítají údy.

Těch příšer SMUTKŮ, jež vzrostly z prokleté, prokleté půdy! –

Na zdechlinách snů mých bují splývavé vlhké mechy.

Sedím a poslouchám tiše pohřebních průvodů plechy.

Tuším, že přijde to náhle a v prsou zabolí...

Oh, přiviň mne, probůh, k sobě, blíží se, blíží se... ZLÝ!