DEMIRE NEZIRE, CHUDÁKU Z DIBRY...

Demire Nezire, chudáku z Dibry,

kde mnohý loupežník dlíval,

prosím tě v duchu za odpuštění,

že jsem tě podezříval...

Jak všecko chutná po dlouhém půstu!

(V tomť jeho smysl veškeren!)

V Kičevu jedl jsem, mlsal a pil,

dokud byl den.

Pak jasnou nocí k tábořišti štaflu.

Slavíci tloukli v mol.

Jak, u sta hromů, bolela mě noha!

V slabiny bodal mě alkohol.

Vysílen k ohni hlídky jsem padl

na chladnou, rozrytou zem.

Bodejž by, chlapi, čerti vás vzali!

Nedohodneš se s bagánem.

Zná samo, šta gospodin lajtnant kázal,

a hrubý je i prohnaný.

Nemám rád dlouhých vyjednávání,

nemám rád „bratry Slovany“.

Tam dole je mlýn prý. Světélko vidím.

Nu, tam se ještě dobelhám...

Za chvíli stanul jsem tváří v tvář divochu

u ohně za zdí sám.

Snad starý tulák, pomyslil jsem si,

když tvrdé jsem lože si stlal.

Volno mi nebylo, leč konečně jedno vše,

a bodře jsem se usmíval.

O tabák, chléb a konzervu

bratrsky jsem se s ním rozdělil,

všecko své dal jsem si k hlavě a pod hlavu

a v pokrývce se vším se skryl.

Ohník mi pěkně zahříval nohy

a staroch přikládal chvílemi,

leč usnouti krev mi nedávala

vzbouřená fantaziemi.

Proč nespím, ptal se několikráte,

zda podezřelé to nebylo?

Přece však jakýmsi zdřímnutím k ránu

to dobrodružství skončilo.

Špatně se vedlo mi po ránu s nohou,

dobře se choval Albánec,

a když jsem chuť měl si najmouti osla,

nabízel mi svou plec...

Demire Nezire, chudáku z Dibry,

odpusť mi večerní podezření.

I „přírody pán“ je křehký tvor,

svých nervů pánem není.

Demire Nezire, na památku

nám zbude cos dojemného:

ty často vzpomeneš na můj tabák,

já na teplo ohníku tvého.

A také na druhé setkání naše,

když listů dvé větry svály.

To jsem se vracel ze severu

na vaše horké skály.

Obetkán steskem putoval jsem

v neslyšném vzpomínek hluku,

a tys mne poznal, jak děcko jsi zajásal

a tvrdou mi podával ruku.

Leč pravice má ti nestačila,

počals mne objímati,

divže jsi přitom nespadl z osla –

Tak úsměv vzpomínku zlatí,

vzpomínku, pevnou pavučinu,

jíž osud spojil dvé světů –

Demire Nezire, tobě na počest,

hle, tuto cigaretu!