Den čtvrtý v Oktávu.

Vzhůru Poutníčkové,

Janův miláčkové!

Již se třpytí dennice.

Srdce vylívejte,

Bohu díky vzdejte,

Chvály Bohu pějíce!

Bože! k tvé cti slávě

Dejž nám, bychom zdrávě

K Praze cest svých konali;

V vroucý pobožnosti,

V pravé nábožnosti

Janův hrob zas objali.

Již již ranní záře

Zvěstuje nám tváře

Nebeského slunéčka,

Kteréž osvěcuje,

Všecko obživuje,

Vkládá radost v srdéčka.

Hory, doly, háje

Milostného Máje

V slíčné kráse plesají;

Velká dobrodiní,

Kteréž Bůh nám činí,

Přeslavně všem hlásají.

V rozmanitém kroji

Slavně, krásně stojí

Strom, keř, kvítek, bylina;

Moc a slávu Boží

Ohlašuje, množí

Travička y křovina.

Pahrbkové, houští

Libé vůně pouští

Do ranního povětří,

Touž se naše tělo,

Pakli oslabělo,

Posylní a ušetří.

Utěšeně pějí,

V srdce radost lejí

Ptáčkův hluční kůrové;

K tim se přidávají,

Hluku vydávají

Nezčíslní broučkové.

Všecko v harmonyi

Koná symffonyi

Tvůrcy svému povděčně;

Nebesa y země,

Na ní každé plemě

Čest Mu vzdává srdečně.

V tomto jítřním času

Spojme s tvory hlasu,

Bohu chválu vzdávejme!

A tak putování

Dojde požehnání,

Tohoť z nebe doufejme.

V této nábožnosti

V pravé pobožnosti

Pojďme k hradu Pražskému!

Svatý hrob zde ctěme,

Proseb svých tuť vzdejme

Vroucně Janu Svatému!

Na přímluvu Jeho

Dojdem cýle svého,

Nabydem, oč žádáme,

Když se k polepšení

K Bohu navrácení

S celým srdcem oddáme.