Den dnešní...

By Augustin Eugen Mužík

Den dnešní je tak hluboký a chmurný,

je obzor šedý, rmutný, nelazurný,

jen mhy a stíny světem volně jdou,

jak žebračky jdou jedna za druhou.

Ó lidské srdce v křiku, vádě, vřavě

se dělí, ono pláče usedavě.

Pak stařeny zlé v další pouť se zvednou,

a za sebe se ani neohlednou.