DEN JAKO JINÝ DEN...

Den jako jiný den a noc jako jiná noc.

Než chtěj být silný, sebe zapomnít.

Chtěj štěstím nebo bídou jiných znít

jak nástroj v rukou vyvoleného,

když roste na milosti božské moc.

Až někdy opuštěn a nepochopen, sám

se octneš, umlkneš, – z radostné touhy spíš

všech tvůrců, když svou naplnili říš,

než z pocitu, žes v cestě jiným překážkou,

pak dohasneš jak lampy shasne plam.

A nerci, dočkáš-li se stáří: cizí jsem,

kde přátelé, kde mrtví, cizí mi?

A strom-li bez listí jsi v podzimi,

nárazy větru vydrž hrozivé

a prázdna pohledu, jež civí sem.