Den jeden končí, druhý začíná,

Den jeden končí, druhý začíná,

ne v příměří se vnořil drsný boj,

jen v nejistoty klín a v nepokoj;

pěst znavená se v spánku zatíná,

a neklidnou je klidu hladina,

kdo klesl jsi, své rány rychle hoj

a v staré brnění se chutě stroj,

již nová tětiva se napíná.

Kdo meškat smí, kdo smí se vzpírat snad,

když nehybným je světa dávný řád,

jenž platí pro veškeré stvoření?

Již s prvním tvůrčím dechem zápas vstal,

je žitím sám a věčně bouří dál,

jen občas zbraň a heslo promění.