DEN KRÁSY

Posledním žárem slunce zanícena,

v podzimu odpočívám na mezi:

zřím v údolí i na hor řetězy,

jak příroda jsem sladce vysílena.

A všude kolem vůně rozptýlená

nad smysly mými tiše vítězí,

že vzdychám blahem, jásám v askesi,

i duše vůněmi je prosycena.

Ó Ty, jenž stvořils v podzimu den krásy

a dal mi s přírodou jej v tichu žíti,

uprostřed slunce, květů, zlatých včel,

mou obět přijmi mezi plody, klasy,

tu slzu blaha, kterou děkuji Ti,

že pro krásu jsi zrak můj otevřel!