DEN LÁSKY

Den lásky rozestřel svůj zlatý chvost,

šla do sklepení zemřít minulost,

je první máj,

hrdličku slyší ve svém srdci ženy,

o jaru zpívá básník roztoužený

podivnou báj...

Leč z hlubin rozumu i z hlubin měst

a z křižovatek, dvorců, smutných cest

zní jiný zpěv,

zpěv třídní radosti a víry nové,

odvážných davů kroky ocelové

a třídní hněv.

Vpřed hleďme, kujme zbraň a stavme stráž,

buď z ocele i celý život náš,

i z lásky buď.

My povstali jsme, proletáři černí,

a revoluci zůstaneme věrni,

dvůr, dílna, huť.

To však jsou červánky. A v příští den

my zaměníme přípravy a sen

za rýč a nůž,

až stejná bída stejné raby spojí

a dělník s rolníkem se zdvihne k boji

jak jeden muž.