DEN MILOSTI

Mřížové okno, za ním vzdech,

okovy s rukou visí;

jen slzy svoje proudit nech,

tak drahé jsou ty rysy!

Ty znáš je, hladily tvou skráň

ty ruce v sebe spjaté;

ó sladký čas! co dal bys zaň,

za štěstí vrchovaté!

Ta krutá pouta rozbít moc’,

v pocelech zkrušit žhavých

a v jasný změnit den tu noc

v žaláře stínech tmavých!

Ty slzy v očích vysušit

a vrátit úsměv tváři,

a jak by chtěl tvůj něhy cit,

skráň ovít svatozáří. –

Slyš! modlitby jak kladiva

v okovy, žalář buší;

je slavný den dnes hřbitova –

omilostněných duší!