Den mladý z rudých mráčků vstal...

Den mladý z rudých mráčků vstal

a světu v oči pozíral;

pak na temena skály sed’

a červánkovou peruť zved’

a dal se v let.

I zasáh’ křídlem stromu skráň

a lahodně mu šeptal: „Vstaň!“

a v hnízdě ptákům pravil: „Dnes

z vás každý s popěvkem se vznes

výš do nebes!“

A do vsi spěchal pod javor

a děl: „Já přiletěl jsem z hor,

jdu v kvítí sypat zlatý pel

a z úlů rád bych vyvést chtěl

roj mladých včel!

Klas skryl jsem v stébla, zrna v klas

a v zrna hojné chleby zas;

a žnečkám chystám vínky z chrp

a žencům pozlatil jsem srp,

já nebyl skrb!

Já ponořil se v červánkách

a přines vzácný s sebou nach

a nachu toho skvostnou zář

dal růžím na hebký jsem šlář

a dívkám v tvář.

Já motýlu děl: „Z kukle spěj!“

a mandelince: „Už se skvěj!“

a vážce v síti: „Křídla ciď,

já vztyčil rákos s dobrou píď

a v něm si sliď!“ –

A letěl dál a zlatý žeh

jej všude provázel, kam vběh’;

i šuměl háj a voněl luh,

jen z města těžké práce ruch

mi padal v sluch. –