DEN NAROZENIN

Stromy jsou mlha studená,

kterou pročernaví nitky kostry;

v mrtvé trávě plíží se kouř šera.

Bez hvězd jistě byl ten večer,

prvý mého života;

bez hvězd býval v městě podhorském,

na zahradě opuštěné,

v dobách těch, kdy smutný podivín

pod těžkým mládím k smrti poklesal.

Pak zde jsem vzpomínal ho sám,

na tomto pustém místě podzimním,

v jehož kalnou zamlklost

jenom z dálky doléhal

lidstva netvorného šum.

Rychle kroky kroužily,

zde sbohem zašeptly mi vždycky

a podávaly svoje dary matné,

jež v rukou měnily se v prázdný vzduch.

Tak vzešel dnešní soumrak;

ni nejchabější zář

neproniká šedí výšin.

Nechť ještě jednou jen, ty pusté místo,

se vrátím k tobě nebo mnohokrát,

ty zapomeneš mne; i na můj úsměv,

jenž ví, že všechno to, co jsem,

i vše, co bouřilo a žilo vůkol,

byl pouze těžký, šeroprázdný sen.