DEN OČISTY.

Já zalidněnu mám duši

i činy i sny...

Ty všecky věří vždy v bouří

den očistný...

Sny věřící, pobožné,

i mstivé i bezbožné

já vzývám,

v svém nitru skrývám

a jimi žiju a zpívám...

A zahřmí-li bouře

a potopa řičí,

lká proudů jek,

sta hlasů křičí,

sta postav tyčí

se ve vln vztek...

Však po bouři v slunci

kdy dravý hřmí proud:

zřím předrahé mrtvoly

v nezvěstná údolí

střemhlavě plout...

A na živu zachráněné

já slyším v chóru zpívat

a v proud, jenž se dravě kol žene,

se bez závratě dívat...