Den po dni.

Den po dni trhám se života stromu,

jest nahořklý plod, purpurem ač svítí,

vždy s novou chutí se má touha řítí

po jeho vůni na skal srázném lomu.

Den po dni zpívám – ale nevím komu,

dnes v jinovatce, zítra v jarním kvítí,

a kapek několik má dlaň když chytí,

z všech kouzlím duhy v bouři dálných hromů.

Den po dni Jakub s andělem se utkám

v zlém boji – nikdo vítěz v šeru mračném,

my oba víme, zítra znova začnem!

Den po dni zvykám slině, křivdě, důtkám,

a kdyby ustal jednou boj ten děsný,

mně ironií byl by úsměv Vesny.