DEN PRÁCE.

Umění rozmnožovat, uměním podělovat,

jak šlechetný to úděl smrtelníku!

Z jediné růže tisíce jich chovat

a poslat světem nečekaje díku,

nalézat poklady, jež srdce utěšují,

zmnožené dávat dál –

ó, jak Vám za to dneska poděkuji,

když zásluhou jste bohat jako král?

Třicet let přešlo, Vy z nízkých pádolů

jste stále výše kráčel ve svém úkolu,

proti všem bouřím, které hřměly

a zbořit, co jste stavěl, chtěly,

proti všem svízelům nezištnou prací čele

a jasným zrakem nesnáz přemáhaje směle.

Třicet let přešlo, Vy jste na vrcholu

a k ještě vyšším metám upínáte vůli,

my všichni za Vámi jdem spolu

a nic nás nezastaví v půli,

neb nejkrásnější země tam se prostírá,

kam Vaše oko pozírá,

a nejvzácnější úděl práce věrná sobě.

To staví na žulu, ne na písek a rum,

a tak i pevný proti času zlobě

tu stojí z Vaší práce pracovní náš dům

Jsme šťastni býti Vašimi,

svou drobnou práci k Vaší velké klást

a přispět hřivnami malými

k té velké v náležitou část.

To všecko přečkáme a zdoláme,

kde ruka Vaše šťastná vládne

a v pevném řetěze nás nezláme,

již protivenství žádné.

Rok nových nadějí nám svítá,

je slavností našich srdcí zahájen –

ve Váš slavný den,

v den práce, kterou všecko zkvítá –

a jíž jak vítězi se všecko sklání.

Sláva jí buď a požehnání!