Den práce.

Je to práce, je to shonu,

chce-li člověk svého dbát,

jako včely na záhonu

musíme si přispíchat.

Ráno, sotva pomodleno,

už se musí Panna mýt,

oblékat, vše naškrobeno,

jako z kmentu musí být.

Pokoj Panně uklidí se,

postýlka se ustele,

pak na oříškové míse

posnídá si vesele.

Kocourek už také číhá, –

ať si počká maličko;

neboť na nás čeká kniha,

jemu hoďme klubíčko.

Co v té knížce ve hodině

přečte se to pohádek!

nechce se nám do kuchyně,

– a to by byl pořádek!

Hajdy! vařit, péci čile,

pražit, smažit vesele,

hodným dětem z mouky bílé,

pro lenochy z popele.

Odpoledne ubíráme

v louky se a do lesa,

s ptáky sobě zazpíváme,

s květy srdce zaplesá.

K večeru, unaven celý

domů jde zas každý rád –

do oulu se vrací včely,

a my půjdem také spat.