DEN PRVÉHO SLUNCE.

Čas odešel, kdy řeky mrtvy jsou –

ano slunce tygle žhavé převrhlo

a proudy světel kovů tavených

mlžiny boří. –

Dunivé rány mi to věstily

dožilých ledů – když si klestily

úprkem divým k moři cestu,

že pece hoří. –

Aj, to je doba krásných veršů,

kdy vše je jako mladé kůzle,

jež v prvé plody mladé země

svou hlavu noří. –