DEN ŠTĚSTÍ

Modř, jakou má len,

dnes kdosi vzal

a Železné hory

přemaloval.

Každé to pole krajíc je,

vsi na nich včelínů řad,

po rodu rod a pevný, svůj

tu věčně bude stát’.

Svou hruď jsem otevřel,

z ní srdce vzal:

veselé, krásné nebe

jsem nad vším vykoval.

A milovaná zem’:

ta voní poupaty...

Jde jimi láska...

To jsi ty!...

Můj krásný den:

zpěvák, jenž krade smutky mé.

My spolu, druzi dva,

věrně chodíme.

Den záře, snů

a dálek dalekých,

nadějí mých, mé víry,

díků mých.

Jak ruku tiskne mi! Jak volá:

Uvěř! Pomiluj!

Druh milovaný. Bratr.

Básník můj.