DEN SVOBODY 1938.

Číš srdce po kraj plna vděčnosti,

že otčině i lidu dočkat dáno

dne úsvitu, jenž přišel z věčnosti,

by vzbudil, tři sta let co pochováno.

„Zda pravda to?“ lid ptal se v úzkosti.

Ó ano, ano, ano!

Či klam a mámení to jenom bylo,

jen sladké snění na čas poslané,

by ukolébalo nás, okouzlilo

a potom znova, tíže spoutané

nás pod jho proklatější navrátilo?

Ó ne a ne a ne!

Jen zkoušky nové drahou na zemi

se řítí. Otevř se byť pekla bráno,

srš ohněm na ni, ďáblů zbraněmi

v lid per – on nezaúpí: „Dokonáno!“

Vlast ubrání si umem, pažemi –

Ó ano, ano, ano!

Ni hrst z ní urvat nedá nepříteli,

ni cípek cizinou se nestane!

Květ, z ducha Tvého, Osvoboditeli,

a z krve bratří vzešlý, pohané

že noví nám by z kořen vyrvat směli?

Ó ne a ne a ne!

Kde domov můj, lid chlebem vezdejším

chce, svobody a pravdy sladká manno,

bys byla nám i rodům pozdějším –

a stoupati chce v nové lidstva ráno

vždy pevným krokem lvím, ne slimejším.

Ó ano, ano, ano!