DEN UTRPENÍ.

Ke dni zmaru, do mlhy a chladu

vzbudil jsem se s bolestivou hlavou,

pod oblohou těžkou, popelavou

smutků svých zřím hořkou, dlouhou řadu.

Horké skráně marně v dlaň si kladu,

přišly tichou chůzí, dotěravou,

nezbytné, a jehlou ostrou, žhavou

bodají a štvou mě do úpadu.

Ty, jež snímáš bolest jakoukoli,

oči moje o pomoc tě prosí;

vyprahlý kmen hledá krůpěj rosy.

A ty jdeš, ty sdílná, dobrotivá,

pomalu v stín duše ticho splývá;

ale hlava, chorá hlava bolí.