DEN V ŘÍJNU

Utichlým krajem podzim šel,

měl babí léto na skráni.

Z vlaku jsem ještě uviděl

šípkové keře na stráni.

Vrby se tiše klonily

nad poukrytým potokem.

Zorané lány mluvily

o klidu mrtvém, hlubokém.

Hluboký klid a vážný klid,

opravdový a skutečný.

A mně se chtělo zachytit

paprsek ještě slunečný.

Do jakých končin šel jsi plát,

do jakých zmizel okrsků?

A jakým hlasem zavolat,

slunečný jarní paprsku?