Den želů.

Aj viz tamto pahorek,

Kostel na něm stojí,

Jest to svatý přídvorek

V tmavorouchém kroji.

Proč krás kostel pozbaven,

Či je k smrti připraven?

Pohleď na ten jarý háj

Plný mladých stromů,

Rozkošný v něm z jara máj

Bývá co v svém domu;

Proč teď hořem povzdychá?

Či mu kořen usychá?

Aj tam sličná zahrada

Čarovně se svítí,

Každým jarem odmladá

Překrásné v ní kvítí.

Nyní sotva prohlídá;

Co je k smutku pobídá?

Vzdychá háj a vzdychá sad,

Vzdychá kostel také,

Jest to lkání plné vnad

Přehlubokoznaké.

Kdož jest říci ochoten,

Čím jich smysl těhoten?

O zři na tu větvičku,

Jenž tam visí dolů,

A slyš tam tu hrdličku,

Ta má výklad bolů.

Zřejmy její zádumy;

Zda hruď tvá jim rozumí?

Člověče to žaloba

Pro tvé hříchy kvílí,

Ducha tvého poroba

Jde skrz tvorů žíly.

Nebudeš-li se již káť?

Máli věčně tvorstvo lkáť?

Cítí tvorstvo veškero

Vždy tvých hříchův zhouby,

Leč co tiché jezero

Chová je v své hloubi.

Jen když vítr zafučí,

Padá hoři v náručí.

Aj teď vítr fukotá

S hory Kalvarie,

Bolestná se tíhota

Do žil tvorů lije,

A žel druhdy utajen

Prodírá se z hloubi ven.

Na kalvarské na hoře

Andělů zbor klečí,

Plynou ze rtů nespoře

Truchlivé jim řeči;

Kloní v slzách po tváři

Se tam k světa oltáři.

Druhdy oběť bohatá

Na té hoře plála,

Láska se tam přesvatá

Za vše lidi kála.

Tož vzdy v pátek veliký

Jdou tam nebes vládyky.

Proto žalosť hluboká

Z tvorů všech se vine,

Proto jako zátoka

Po všem kraji plyne.

Neb dnes velký pátek jest,

V němž Pán nesl za nás trest.