DEN.

Byl vonný, svěží byl za jitra zrozený,

měl úsměv na lících, šaty měl zroseny,

poupata hlazením pobízel k rozpuku,

milence nesmělé vodil k nim za ruku.

K poledni osmahl, vlekl se po pláni,

žlutýma očima nutil kraj do zrání

a ženám znaveným po sladkých lásky hrách

bolestmi zbělil tvář, do srdcí vdechl strach.

Podvečer malátný a potem zkrvaven

po lukách kolem vod se plížil starý den –

zpět neohlížel se, šel stále na západ,

po ničem netoužil – a chtělo se mu spat.