Den

Jak mléko čerstvě nadojené

vzduch vlažný je, hustý a zpěněný.

A mně je líto modré mušky,

kterou jsem náhodou rozmáčkl.

Dnes věru bych nemohl ptáka střeliti,

povelem krutým přerazit zpěvy:

jak balvan ohromný spadl by s větve,

a země pod ním by zaduněla.

Kam bych se ukryl strachem a studem?

Slunce by všude mne nalezlo.

Slova by neřeklo, jen by se dívalo

jarním svým zrakem. A já bych byl nah.

Ptačími písněmi poset je den,

jako když sestoupnou všecky hvězdy

a vedle sebe, nad sebou, v pravo, v levo

paprsků štíhlé ruce si podají.

Ptačími písněmi poset je den.

Ve všem je nějaký vnitřní tlak.

Ničemu nechci způsobit hoře.

A pozor dám také, aby můj stín

nepadl na nic jako mrak.