Denně si vyčítám svou lásku a své touhy

Denně si vyčítám svou lásku a své touhy

a denně bojím se, by Tebe nezklamaly.

Troskou si připadám a Ty se vineš po ní

jak popínavý keř, na kterém růže vzplály.

Vím, že bych spokojen a vděčen měl být za vše,

vím, že jsem nehoden i toho, co mi dáváš,

leč div se člověku, jenž milovat Tě musí,

že jest jen člověkem, když něžně si s ním hráváš.