Deo lucis.

Ó ne, ty nejsi dosud vševládnoucí,

ty, k němuž tvorstvo tvoje křičí žalem,

neb jistě v soucitu svém neskonalém

bys vlídně setřel každou slzu žhoucí.

Já ve svém srdci tvoje cítím tlouci

a mé ty v tvém, – a v mém jak žití malém

je pláč a prach, tak vím, že mraku valem

kdos ještě stíní tvoji řízu stkvoucí.

Tys vůdce náš, a my tvé valné voje,

ty za nás bojuješ, my za tebe;

náš každý dobrý čin je sláva tvoje.

A jednou, vím, že vítězící stanem

v tom tvém i našem boji o nebe –

ó světlý Ormuzi! – s tmy Ahrimanem.