DEPORTACE.

V zem bledou, vzdálenou, byl deportován jednou

pro slz pár skráplých krve prašivé,

ve svorech těžkých, bílou ruku bědnou,

opouštěl tehdáž krásné Ninive.

To byla vesna! Slavíček žil v háji,

Ninive tálo v proudech polibků

(vždyť po klekání cudnosti se vzdají,

by naplnily blaha kolíbku!).

Bděl koráb v rejdě, vytápěl své plíce,

v zem bledou, vzdálenou se brzo vytratí,

dál budou ženy vzdávati se, chvíce,

v bolestech čekat, ze mdlob líbati.

Však loď už bdí... Tu z Ninive se vydá

pohřební průvod jeho oběti,

kvil rekvií se na palubu přidá,

pak hvízdne loď a šílíc, poletí...