DESÁTÉ STOLETÍ.

Jak ryby ve vodě, tak žijem, Pane,

na světě tvém své žití utýrané!

Hodiny není ve dne ani v noci,

by člověk nebyl vydán bez pomoci

čelistím dravým větší, než sám, ryby.

A každá rve, jak může, jak se zlíbí

a neušetří ani dětských tváří,

panenských věnců, churavosti stáří –

o závod rve nás, ať to žralok světský

či duchovní. Ta dravost žene všecky,

vojáky, kněze, biskupy a pány.

Tvá slova mrtva, marny tvoje rány,

ó Kriste Pane z světa vyvržený!

Meč vládne, zlato, lůno krásné ženy,

a víc než mukou očistce je žití.

A co se celý svět tak v peklo řítí,

rač věrným svým jen jedno štěstí skytnout:

z večera usnout a již neprocitnout!