Desátý den po bitvě.

Vzešel měsíc na horách,

tichý poutník v temně,

veliký a rudý jak

krvavý syn země –

osvětluje bojiště

k práci rýčů, lopat –

Tisíce ruk nestačí

nové hroby kopat.

Desátý již po bitvě

do tmy den se blíží –

na bojišti v mlžinách

příšera se plíží – –

Koster vojsko bělavé

průvodem jde za ní. –

Slyšte její volání:

Já, já jsem tu paní!

Kam mne krok můj přenese,

chvějte se a třeste se

od rána do noci, od noci do šera!

Jdu na vás já

děsná a zlá –

cholera!