Desdemona

To vyprávění omamné

o divu cest a krás –

Ne muž: leč zprvu objal mne

ten divný jeho hlas.

Já cítila, že v kraji mém

on žije jako host,

na jeho rtech já zřela jsem

neuhasitelnost.

Jak cizí raçy tajemství,

jak z horkých pouští van

dýchlo to na mne: cirkus, lvi –

a loď – a kapitán...

Mám čekat smrt? mám čekat hřích?

slast? konec? nebo mstu?

Ve čtyřech očích zmámených

je opojení rtů,

krev roztoužených lidí dvou,

ach, píseň lásky hrá.

To vášeň náruč nachovou

nad námi zavírá.