DESET STROMŮ

Deset stromů před oknem,

mých deset stromů denně,

jdou s mým dnem a jdou s mým snem,

podobny štědré ženě

s kyticemi v konvicích

a s ovocnými džbány,

deset stromů velikých,

jsou mnou tu milovány.

Stačí oknem pohledět,

a vždy mi něco dají,

se sluncem i hvězdný svět

v náruči kolébají.

A když zimní, zhoustlý tmou

je večer jako dneska,

plují pánví podmořskou

jak tajuplná treska.

Sednu na ten měkký hřbet,

v dál pluji také, domů:

Tam je pro mne modrý květ

i pro mých deset stromů.