Děsný mraku...

„Děsný mraku,

černokřídlý hrůzy draku,

neseš pomstu v srdci, hlavě?

kam se vrhneš – oj, jak letíš dravě –

v rozkacené černých ňader vřavě,

kam nasypeš střely kalných zraků,

děsný mraku?

Běsný oři,

koho tvoje tuča zmoří?

kamo kvačíš kaboně se?

kde se skrýváš, v pustě-li či v lese?

kam tě ten tvůj pochvat nese?

což blesk nebes tebe nepokoří,

běsný oři?“

„Brachu štvaný,

proč mi laješ, proč té hany?

jsemť já s tebou v stálém styku;

ty máš durman, sekyru a dýku

pro směs lotříků a zákeřníků,

já mám živý oheň na jich stany,

brachu štvaný.

Nesu hoře,

blesk i sutky v sobě noře;

blesk ten pošlu v skvostné hrady,

sutky na pole a na zahrady

a co zbude, vodou stopím všady;

květné nivy v kalné změním moře,

nesu hoře! –“

Dobře tedy,

msti nás, pobratime šedý,

msti náš rod i děti našich synů;

nosímeť ne svou, leč časů vinu:

chudobu, tu vražednici činu;

zrubej všecko, a mě naposledy,

bratře snědý!