DÉŠŤ

Budou to málem roky dva.

Odešla.

Nepřišla jiná.

Nic neříkám,

byla to moje vina.

Jsem sám.

Vtom na skla oken,

prachem povadlá,

kapička deště dopadla

perlově bílá,

stříkla –

třetí a pátá

chvátá,

po skle se tetelí.

– Díky,

příteli!