Deštivé léto.

Je řeka rozlitá a louky zatopeny.

U blátivých cest žita deštěm zbitá leží

a na obloze mraky stále se jen věží

a slunce paprsky jsou jimi uvězněny.

Nevoní kvítí luk, ni růže nezavoní,

list stromů umáčený zplihle visí k zemi,

jen těžké kapky šumí stromů pod větvemi,

jako když nad budoucí bídou slzy roní...

A smutné selské postavy zřím obcházeti,

zoufalství němé zírá z ustaraných tváří.

Den za dnem marně touží uzřít slunce záři

a marně k nebi mračnému jich prosby letí...