DĚŤÁTKO ČTYRLETÉ

By Jaroslav Durych

DĚŤÁTKO ČTYRLETÉ

na schodech spalo,

nehřál ho ani pes;

na hadrech dítěte

jíní mdle plálo,

copánek s hlavy kles’.

Na mrtvém nároží

zpustly již stíny

pod němou svítilnou.

Mrtví se položí

do chladné hlíny,

ale kde živí jsou?

Děťátko nevinné,

chudičké, bledé,

koho bych měl se ptát,

kam ta noc odplyne,

kam ta noc vede –

musím tě nechat spát.

Do srdce, do kostí

pronikne zima,

abys ji poznalo,

aby ses v úzkosti

očima svýma

živých už neptalo.

Aby ses nebálo

hrozeb a vytí,

bloudění pustinou,

aby sis připjalo

krvavé kvítí

pro lásku jedinou.

Slzičko studená,

děťátko bledé,

kde pak ty bloudíváš?

Cesta je značena,

po ní tě vede

anděl tvůj, anděl náš!