DĚTEM. (II.)

Díval jsem se na vás, drobné pražské děti,

na dně duše vyvřel smutku pramínek:

se žloutnoucích stromů, hle, co chvíli sletí

list na snědé jaro vašich ramínek.

Jakoby vás ovál budoucna zlý osud!

Díval jsem se na vás, teskno je mi posud.

Jste tu spolu v smíchu bohatí i chudí;

z hříchů největší spí dosud... Až se vzbudí!