DĚTEM. (III.)

Radujte se v slunci, klasy příštích zrání,

kdo ví, kdy už se tu vítr rozduje.

K jakým večerům se vaše jitro sklání,

k jakým skalám květný kalich dopluje?!

Jednou ode břehu proud jej přece strhne.

Drobné děti Prahy, vím, proč zrak mi vlhne.

Rozhlaholte jenom vzduch až k modru nebe:

vy to necítíte, jak i v slunci zebe.