Dětem. (III.)

Vlaštovičkou snesla jsi se

v hnízdo naše v slunný den,

nadýchala’s teplou vlnou

v naši jizbu sladký sen.

Lilií jsi květy bílé

rozhodila v domov náš; –

sněžným květem čílko svítí,

bílý květ též v duši máš.

Andělů jsi úsměv něžný

vrhla v duší našich skryt,

sladký úsměv, plný záře,

večerní jak hvězdy svit.

Slunkem ozářila’s mocně

srdcí našich družný let,

sluncem rozjasnil nám čela

tvojich očí modrý květ.

Tolik písní, tolik květů

přinesla jsi s nebe k nám,

co jich jaro skytá hájům,

polím, sadům, lučinám.

Až nám jeseň zchladí skráně,

zda as budeš s písní svou,

vlaštovičko naše malá,

stále naší potěchou?