DĚTI A KVĚTY.

Hnul slavný průvod Božího se Těla

od oltáře. Na dlažbě plno kvítí.

A děti v smíchu po květech se řítí,

jít po nich, šlapat, jaký ples jim dělá!

Ó, kolik z nich as půjde cestou žití,

jež vystlána jen květy bude celá,

ó, kolik z nich trn, hloží neucítí,

až vichr chladný dotkne se jich čela?

A květy! V lukách plály ještě včera,

na sadech dýchly vůni do večera,

k nim letěl motýl v tmavý les i mýto.

Jak usmívají družičky se sněžné!

Jak v prachu mrou ty lesní květy něžné!

Jdu kol a nevím, čeho víc mně líto.