DĚTI A OTCOVÉ (I.)

Je v hlavě oheň. Z očí hrozí

dvě namířené pistole.

Co v duši plánů, vědí bozi,

a poctivé co svévole!

A na jeviště světa pádí –

jich pyšný poroučí si hlas:

Hle, my jsme my! A my jsme Mládí!

K života hodům pusťte nás!

Jsou rudí hesly zánovními,

do tichých ulic hází strach,

vychrtlá Sláva běží s nimi,

jež kochává je v kavárnách.

Ten onen chvilkou v běhu padá.

Ten onen je zas druhy sklán.

Ten onen odstoup. Ryčná řada

v sál vrazila. Je dokořán.