DĚTI A OTCOVÉ (II.)

Hrst starců tam. Je obsluhuje

obtloustlá Sláva. Klidni jsou,

neb každý výtečníkem sluje

a v národě má cenu svou.

V tu síň sem kdysi vtrhli v pýše,

kruh scvrklých starců při hodu

zde seděl jako božstva tiše

a byli slavní v národu.

Vy pidimuži! Pryč s těch křesel!

Ven s vámi! – Laur jim servali.

Byl každý mladostí svou vesel,

tak k tabuli si sedali. –

Teď nad své mísy kloní hlavu,

na časy zašlé myslí zpět,

zří pyšně na obstárlou Slávu,

neb mní, že jimi začal svět.

Co říci dovedli a měli,

to dávno řekli. Vznešeni

tu sedí s olympskými čely,

už jenom stroje trávení.