DĚTI A OTCOVÉ (IV.)

Co zatím venku hlasy řádí:

Je dosti! Uplynul váš čas:

Hle, my jsme my! A my jsme Mládí!

K života hodům pusťte nás!

Jdou s ohněm v hlavě. Z očí hrozí

dvě namířené pistole.

Co v duši plánů, vědí bozi,

a poctivé co svévole!

Praporky vlají krvavými

do tichých ulic hází strach,

vychrtlá Sláva běží s nimi,

jež kochává je v kavárnách.

A hesla nových modních -ismů

jim bouřně s retů splývají – – –

A v povznešeném fatalismu

ti staří klidně čekají.

Až vrazí v sál. Pak skloní šíje

nad talířů svých okraje. – –

A stará známá komedie

se nanovo zde sehraje.