DĚTI DEKADENCE.

Jsme děti dekadence – není o tom sporu,

jsme mdlí, a začínáme vždy přec nové tance,

chcem žíti veršem, štětcem, dlátem, ve mramoru –

jsme děti dekadence.

Chcem volni být, nezapřem v sobě psance,

dost síly máme každou provrtati horu,

svou duši zladit troubadourů ve romance.

Však podléháme v prvním skutečnosti vzdoru,

jsme nicky idealu, desky resonance,

jsme pouze tříští puklých meteorů,

jsme děti dekadence.