DĚTI, DĚTI!

Děti, děti drobné, požehnané děti!

Vás zval k Sobě, by vám žehnal duší Pán,

blíž že království jste nebes, ku zásvětí,

jehož prostor hvězdami jest obsypán.

Vy jste v našem hvozdu příští jedle, sosny,

vy jste naší budoucnosti naděje –

na vás, naše mlází, ještě démant rosný

příštího se jitra v slunci zaskvěje.

V starý hvozd náš hrom bil zlobné za vichřice,

mračna sněhu chýlila strom ke stromu,

smrt že nacházely kmenů statisíce,

les že pln je vývratů a polomů.

Vámi obnova však vzroste v našem hvozdu,

zmládne vámi, vzpínati se bude výš –

za božího jara, za jásání drozdů

ve vrcholech vašich bude nebi blíž!