Děti na jahodách.

Bych sobě sednul na balvanů schody,

mně uzardělý vlídně kynul vřes,

v tom mladých hlásků ke mně dozněl ples –

to děti chudé vyšly na jahody.

A již se těší, jaké budou hody,

až dárek skrovný odprodají kdes,

jejž do džbánečků skytnul boháč les –

nají se chleba, napijí se vody.

Mýtinou v závod letí – havěť ptačí,

a prozpěvuje, co jí hrdlo stačí.

Očka jak hvězdy, tváře květy hlohu.

Mé srdce s nimi zavýsklo si plesem,

radostí ony, že se loučí s lesem,

já zase blažen – že v něm zůstat mohu.