Děti na jahodách.

Hlaholný smích se rozleh’ v lesním chladu,

a stará jedle, sdřímnuvší si maně,

dí k bříze: „Aj to ptáci táhnou raně,

to nějak si na nepohodu kladu!“

A děti pějí: „Teď jahůdku hadu,

a na pařízek jednu Marji Panně,

pak hrstku sobě, pak až plno v džbáně,

a potom zase sobě, co je hladu!“

A večerem až domů táhnou děti;

a hledíc na podrost, dí jedle k bříze:

„Vždyť tušila jsem psotu v každé sněti!“

a bříza: „Sčinily to na pasece!“

A starý kos, jenž ve vsi ulít’ z klece,

dí k mláďatům: „Po těch je těžká sklíze!“