DĚTI NA VÝSTAVĚ.

Jak roj se vysypaly. Očka září

a se rtů zvoní píseň veselá.

Jde kantor s nimi, úsměv hraje v tváři,

a jestli z řady kdo, nic nedělá.

Ten kantor, jak by četl v slabikáři,

vše vysvětluje moudře docela

a za ním na ty krásy, co zrak daří,

s tajemnou úctou zří druž nesmělá.

A zatím skrytě pokukují, v reji

kde kyne hraček pestrá záplava

a každý zrak hned vzplane jiskřivěji.

A kantor? Zří to – a též děckem v mžiku

jde tam, kde zve ta pravá zábava –

v les draků, pušek, panen, kominíků.