Děti v koupeli.

Na rybníce vlny kolébavé

potají své sny si šeptají,

slunka svity měnivé a hravé

roušku stínů tiše zvedají.

V borů věnci zrcadlo se skvostné

odkrývá jak v rámci vábivém,

v něm přehlíží jitro přemilostné

zdobu svou ve skrytu stydlivém.

Jaký obrázek to plný něhy!

bílé mráčky plují tam i tu, –

mním, že mezi zelenými břehy

rozlévá se kousek blankytu.

Borů vrchole a modro nebe,

ptáků let – vše krášlí hladinu;

světa zapomínaje i sebe

hledím v obraz mnohou hodinu.

Hle, jakby se mezi mráčky nesly,

skáčí drobné děti do vody;

malíř sedí pod stromem a kreslí

andělíky podlé přírody.